O pití v Česku, ve Vietnamu a chvíli, kdy už člověk vlastně nechce.

Nejde o jeho japonský původ. Jde o českou společnost, která jeho politiku dlouhodobě odměňuje.

O samotě, která není čekárna, a o klidu, který se objeví, když žena přestane plánovat den podle cizí pozornosti.

PHOznámky o Vietnamu, druhé generaci a návratu, který nemá sloužit jako hezký důkaz původu.

PHOznámky o queer Vietnamu, rodině, tichu a malých bezpečích, která nevypadají jako manifest.

O telefonu, který se najednou tváří jako počítač, starém laptopu, jednom kabelu a malé úlevě z toho, že možná nemusím nosit všechno dvakrát.

O zemi, kde se nakupuje přes zprávy, a o zemi, kde se důvěra schovává do systému.

O starém mužském nároku v novém technickém obalu.

O značkách, které ukazují cestu, i když člověk pořád neví, odkud přesně je.

O tom, jak se někdy celá konverzace přesune od toho, co se stalo, k tomu, jakým hlasem o tom někdo promluvil.

O lidech, kteří pochopí tón bez návodu, o sebevědomí bez pózy, o hranicích, které nemusí křičet, a o únavě z toho, když vás někdo přeloží do horší verze.

O tom, proč člověk nemusí dodávat celý životopis pokaždé, když se někomu nevejde do jednoduché škatulky.

Poznámky o horku, těle, vodě, soukromí a drobných rituálech, které v tropickém režimu začnou dávat větší smysl.

O českém létě, vietnamském horku a tom, proč pocit nemusí být nepřítel dat

O zkušenosti, která si zaslouží respekt, ale ne automatickou neomylnost.

O starých ranách, dobré vůli a právu ustoupit dřív, než cizí bolest začne pokračovat skrze tebe.

O tom, že vyrůst v Česku neznamená, že člověku musí dávat smysl všechno, co se tady vydává za normální.

O tom, co by nám cizina mohla připomenout, kdybychom se z ní nevraceli jen opálení a obsloužení.

O tom, jak rychle se cestovatelské nadšení změní v ekonomickou optiku, když si člověk uvědomí, že něčí „levno“ je něčí běžný plat.

O tašce plné tašek, opravených kabelech, přišitých knoflících a malé domácí víře, že ne všechno musí být nahrazeno jen proto, že to přestalo být nové.