Zápisky z místa mezi českou větou a vietnamskou miskou. Občas něžně, občas ostře.
Kdo rozhoduje, které příběhy se dostanou do češtiny?
O knihách, které se k nám dostanou, těch, které zůstanou nepřeložené, a o tom, jak úzký výběr příběhů utváří naši představu o literatuře celých zemí.
Aplikace mě nemá ráda. Jen o mně hodně ví.
Software se naučil mluvit naším jazykem, pamatovat si naše preference a reagovat tak osobně, že občas zapomínáme, jaký druh „paměti“ vlastně sledujeme.
Kolik stojí místo, kde vám nikdo nic neprodává?
O knihách, lavičkách a chvílích, které nemusíme ospravedlnit nákupem.
Telefon už není osobní věc. Je to malý úřad.
O tom, proč vybitý telefon dnes znamená trochu víc než jen to, že se nikomu nedovolám.
Paní magistro?
O tom, proč u nás pořád tak rádi nosíme vzdělání před jménem, zatímco jinde se hierarchie zapisuje úplně jinam.
Internet mě vychoval. Teď před ním zavírám dveře.
Poznámka o generaci, která sledovala, jak se internet postupně dostává všude, a teď zjišťuje, že samotné propojení ještě neznamená blízkost.
Československo jsem nezažila
A právě proto mě zajímá jeho konec.
Člověk je příšerná osobní značka
O samotě, lidech, kteří se dobře vejdou do bio, a věcech, které možná nemusíme proměnit v součást své identity.
Dospělost je hlavně údržba
O neviditelné práci, díky které svět vypadá, že funguje sám
Internet dřív než elektřina
Budoucnost nepřichází všude ve správném pořadí.
Normální je často jen něco, co už trvá dost dlouho
Možná spoustu věcí nepovažujeme za normální proto, že dávají smysl. Jen jsme se narodili dost pozdě na to, abychom si nepamatovali jejich začátek.
Internet neleží v cloudu. Leží na dně moře.
Pár poznámek o tom, jak snadno zapomínáme, že i ten nejdigitálnější svět pořád někde začíná kusem skla, kovu a kabelu.
Vesnice není beta verze města
Vietnam začíná stavět chytré vesnice. Technologie ale dává venkovu smysl tehdy, když mu pomáhá být lepším venkovem, ne horší kopií města.
Vlastenectví má jízdní řád
Dvě moje země, dvě představy digitálního státu a padesát miliard důvodů, proč se neptat jen na to, která je bohatší.
Vietnam se mění rychleji, než ho Evropa stíhá vidět
Internet v globální top 10, metro za stovky miliard, drahé byty a mentální mapa, která pořád načítá starou verzi země.
Dítě musí dokázat, že je dítě
Internet chce chránit děti. Nejdřív však potřebuje zjistit věk nás všech.
Na svatbu existuje celý průmysl. Na život bez ní skoro nic
Svatba má veletrhy, poradce i katalogy. Žena, která si zvolí jiný život, stále dostává hlavně otázku, kdy si to rozmyslí.
Zkušenost nutná. Začátečníci nevítáni.
Firmy chtějí lidi, kteří umějí pracovat od prvního dne. Zároveň mizí práce, na níž se to člověk dřív naučil.
Minulost, která pokračuje jinde
O české okupaci, vietnamské přítomnosti a životě mezi dvěma zeměmi.
Moje názory nejsou tvrzení. Váš charakter je fakt
O věku, cizích memečkách, nevyžádaných posudcích a lidech, kteří si spletli sociální síť s vlastním výčepem.